Barva briket, pelet jako vodítko kvality
Vážený návštěvníku, níže se nachází článek ze serveru na podporu biomasy www.biom.cz - doporučujeme tento článek pročíst, aby jste se vyhnuli případnému zklámání z výhodného nákupu, kteří někteří prodejci propagují.
Barva dřevěných briket a jejich kvalitativní vlastnosti
Barva briket nemusí být vždy přímým indikátorem kvality. I brikety ze světlých dřev (např. smrkové) mohou být tmavé, pokud jsou užity velmi vysoké lisovací tlaky, za nichž dochází k ohřevu materiálu až na teploty počínající karbonizace (250 – 300°C i více) a vzniklé dehty zbarvují materiál (zvláště povrch brikety) do tmavohnědých až černých odstínů.
Takovéto brikety mohou být z hledisek spalování velmi kvalitní. Často ale jsou brikety tmavě zbarvené od příměsí kůry (někdy je dokonce výrobce označuje jako „kůrové“) a tyto brikety se liší od briket světlých většinou vyšším obsahem popela. U světlých briket je většinou dosahováno obsahů popela do 1,5 % hm. Vyšší obsahy popela jsou často u tzv. „kůrových“ briket vyšší (např. i přes 3 % hm.). To znamená, že i při shodném spalném teple hořlaviny dřeva je jejich výhřevnost nižší než u briket světlých. Světlé brikety z jehličnatých dřev většinou bez problémů splní požadovaný rozsah výhřevnosti 17,5 – 19,5 MJ/kg sušiny. Reklamním trikem je sice oprávněné tvrzení, že tmavé brikety vydrží déle žhavé, většinou ale mají celkovou výhřevnost o něco nižší než brikety světlé.
V zásadě není doporučitelné nakupovat dřevěné brikety podle ceny s domněnkou, že čím jsou dražší, tím lepší kvalitu získáme.
Dřevěné brikety by v každém případě měly obsahovat certifikované a výrobcem minimálně zaručené základní parametry:
* vlhkost Wtr [% hm.] (max. 12 % hm.)
* obsah popela (v bezvodém stavu) Ad [% hm] (max. 1,5 % hm.)
* výhřevnost (v bezvodém stavu) Qid [MJ/kg] (17,5 – 19,5 MJ/kg)
* obsah síry (v bezvodém stavu) Std [% hm.] (max. 0,08 % hm)
* obsah chloru (v bezvodém stavu) Cltd [mg/kg] (max. 300 mg/kg)
Důležitými dodatkovými parametry pro dřevní výlisky (brikety i pelety) jsou otlukové zkoušky prováděné podle národních anebo evropských norem. Za vyhovující se považují výlisky mající otluk (otěr) do 2,3 %. V ČR platné evropské normy hodnotí tzv. trvanlivost, což je ale identický parametr v jiném vyjádření
* trvanlivost [%] = 100 – otluk [%]
Obr. 5: Dřevěné peletky
Obecně lze ale použití dřevních výlisků (ať již to jsou brikety anebo pelety) pro lokální otopy doporučit a to minimálně z toho důvodu, že při nedokonalém spalování dřeva nevzniká tak vysoký podíl dehtů s obsahem PAU jako při otopech uhlím.
Spalování jakýchkoliv odpadů nebiologického původu (plasty, pryž) anebo čistírenských kalů je otázkou zcela mimo úvahy o emisích z biopaliv. Tyto materiály smějí být spalovány pouze na specializovaných zařízeních s vysoce účinným čištěním spalin a s trvalým dozorem nad kvalitou emitovaných spalin.
Zcela bezemisní postupy jako jediné mohou výrazně napomoci ke snížení zátěže atmosféry CO2, hlavně to jsou produkce energie z hydroelektráren a především z elektráren jaderných.
Barva dřevěných briket a jejich kvalitativní vlastnosti
Barva briket nemusí být vždy přímým indikátorem kvality. I brikety ze světlých dřev (např. smrkové) mohou být tmavé, pokud jsou užity velmi vysoké lisovací tlaky, za nichž dochází k ohřevu materiálu až na teploty počínající karbonizace (250 – 300°C i více) a vzniklé dehty zbarvují materiál (zvláště povrch brikety) do tmavohnědých až černých odstínů.
Takovéto brikety mohou být z hledisek spalování velmi kvalitní. Často ale jsou brikety tmavě zbarvené od příměsí kůry (někdy je dokonce výrobce označuje jako „kůrové“) a tyto brikety se liší od briket světlých většinou vyšším obsahem popela. U světlých briket je většinou dosahováno obsahů popela do 1,5 % hm. Vyšší obsahy popela jsou často u tzv. „kůrových“ briket vyšší (např. i přes 3 % hm.). To znamená, že i při shodném spalném teple hořlaviny dřeva je jejich výhřevnost nižší než u briket světlých. Světlé brikety z jehličnatých dřev většinou bez problémů splní požadovaný rozsah výhřevnosti 17,5 – 19,5 MJ/kg sušiny. Reklamním trikem je sice oprávněné tvrzení, že tmavé brikety vydrží déle žhavé, většinou ale mají celkovou výhřevnost o něco nižší než brikety světlé.
V zásadě není doporučitelné nakupovat dřevěné brikety podle ceny s domněnkou, že čím jsou dražší, tím lepší kvalitu získáme.
Dřevěné brikety by v každém případě měly obsahovat certifikované a výrobcem minimálně zaručené základní parametry:
* vlhkost Wtr [% hm.] (max. 12 % hm.)
* obsah popela (v bezvodém stavu) Ad [% hm] (max. 1,5 % hm.)
* výhřevnost (v bezvodém stavu) Qid [MJ/kg] (17,5 – 19,5 MJ/kg)
* obsah síry (v bezvodém stavu) Std [% hm.] (max. 0,08 % hm)
* obsah chloru (v bezvodém stavu) Cltd [mg/kg] (max. 300 mg/kg)
Důležitými dodatkovými parametry pro dřevní výlisky (brikety i pelety) jsou otlukové zkoušky prováděné podle národních anebo evropských norem. Za vyhovující se považují výlisky mající otluk (otěr) do 2,3 %. V ČR platné evropské normy hodnotí tzv. trvanlivost, což je ale identický parametr v jiném vyjádření
* trvanlivost [%] = 100 – otluk [%]
Obr. 5: Dřevěné peletky
Obecně lze ale použití dřevních výlisků (ať již to jsou brikety anebo pelety) pro lokální otopy doporučit a to minimálně z toho důvodu, že při nedokonalém spalování dřeva nevzniká tak vysoký podíl dehtů s obsahem PAU jako při otopech uhlím.
Spalování jakýchkoliv odpadů nebiologického původu (plasty, pryž) anebo čistírenských kalů je otázkou zcela mimo úvahy o emisích z biopaliv. Tyto materiály smějí být spalovány pouze na specializovaných zařízeních s vysoce účinným čištěním spalin a s trvalým dozorem nad kvalitou emitovaných spalin.
Zcela bezemisní postupy jako jediné mohou výrazně napomoci ke snížení zátěže atmosféry CO2, hlavně to jsou produkce energie z hydroelektráren a především z elektráren jaderných.
